Awhile Ago @ouidamforeman Made This Post:

Awhile ago @ouidamforeman made this post:

This shot through my brain like a chain of firecrackers, so, without derailing the original post, I have some THOUGHTS to add about why this concept is not only hilarious (because it is), but also...

It. It kind of fucks. Severely.

And in a delightfully Pratchett-y way, I'd dare to suggest.

I'll explain:

As inferred above, both Crowley AND Aziraphale have canonical Biblical counterparts. Not by name, no, but by function.

Crowley, of course, is the serpent of Eden.

(note on the serpent of Eden: In Genesis 3:1-15, at least, the serpent is not identified as anything other than a serpent, albeit one that can talk. Later, it will be variously interpreted as a traitorous agent of Hell, as a demon, as a guise of Satan himself, etc. In Good Omens --as a slinky ginger who walks funny)

Lesser known, at least so far as I can tell, is the flaming sword. It, too, appears in Genesis 3, in the very last line:

"So he drove out the man; and placed at the east of the garden of Eden Cherubims, and a flaming sword which turned every way, to keep the way of the tree of life." --Genesis 3:24, KJV

Thanks to translation ambiguity, there is some debate concerning the nature of the flaming sword --is it a divine weapon given unto one of the Cherubim (if so, why only one)? Or is it an independent entity, which takes the form of a sword (as other angelic beings take the form of wheels and such)? For our purposes, I don't think the distinction matters. The guard at the gate of Eden, whether an angel wielding the sword or an angel who IS the sword, is Aziraphale.

(note on the flaming sword: in some traditions --Eastern Orthodox, for example-- it is held that upon Christ's death and resurrection, the flaming sword gave up it's post and vanished from Eden for good. By these sensibilities, the removal of the sword signifies the redemption and salvation of man.

...Put a pin in that. We're coming back to it.)

So, we have our pair. The Serpent and the Sword, introduced at the beginning and the end (ha) of the very same chapter of Genesis.

But here's the important bit, the bit that's not immediately obvious, the bit that nonetheless encapsulates one of the central themes, if not THE central theme, of Good Omens:

The Sword was never intended to guard Eden while Adam and Eve were still in it.

Do you understand?

The Sword's function was never to protect them. It doesn't even appear until after they've already fallen. No... it was to usher Adam and Eve from the garden, and then keep them out. It was a threat. It was a punishment.

The flaming sword was given to be used against them.

So. Again. We have our pair. The Serpent and the Sword: the inception and the consequence of original sin, personified. They are the one-two punch that launches mankind from paradise, after Hell lures it to destruction and Heaven condemns it for being destroyed. Which is to say that despite being, supposedly, hereditary enemies on two different sides of a celestial cold war, they are actually unified by one purpose, one pivotal role to play in the Divine Plan: completely fucking humanity over.

That's how it's supposed to go. It is written.

...But, in Good Omens, they're not just the Serpent and the Sword.

They're Crowley and Aziraphale.

(author begins to go insane from emotion under the cut)

In Good Omens, humanity is handed it's salvation (pin!) scarcely half an hour after losing it. Instead of looming over God's empty garden, the sword protects a very sad, very scared and very pregnant girl. And no, not because a blameless martyr suffered and died for the privilege, either.

It was just that she'd had such a bad day. And there were vicious animals out there. And Aziraphale worried she would be cold.

...I need to impress upon you how much this is NOT just a matter of being careless with company property. With this one act of kindness, Aziraphale is undermining the whole entire POINT of the expulsion from Eden. God Herself confronts him about it, and he lies. To God.

And the Serpent--

(Crowley, that is, who wonders what's so bad about knowing the difference between good and evil anyway; who thinks that maybe he did a GOOD thing when he tempted Eve with the apple; who objects that God is over-reacting to a first offense; who knows what it is to fall but not what it is to be comforted after the fact...)

--just goes ahead and falls in love with him about it.

As for Crowley --I barely need to explain him, right? People have been making the 'didn't the serpent actually do us a solid?' argument for centuries. But if I'm going to quote one of them, it may as well be the one Neil Gaiman wrote ficlet about:

"If the account given in Genesis is really true, ought we not, after all, to thank this serpent? He was the first schoolmaster, the first advocate of learning, the first enemy of ignorance, the first to whisper in human ears the sacred word liberty, the creator of ambition, the author of modesty, of inquiry, of doubt, of investigation, of progress and of civilization." --Robert G. Ingersoll

The first to ask questions.

Even beyond flattering literary interpretation, we know that Crowley is, so often, discreetly running damage control on the machinations of Heaven and Hell. When he can get away with it. Occasionally, when he can't (1827).

And Aziraphale loves him for it, too. Loves him back.

And so this romance plays out over millennia, where they fall in love with each other but also the world, because of each other and because of the world. But it begins in Eden. Where, instead of acting as the first Earthly example of Divine/Diabolical collusion and callousness--

(other examples --the flood; the bet with Satan; the back channels; the exchange of Holy Water and Hellfire; and on and on...)

--they refuse. Without even necessarily knowing they're doing it, they just refuse. Refuse to trivialize human life, and refuse to hate each other.

To write a story about the Serpent and the Sword falling in love is to write a story about transgression.

Not just in the sense that they are a demon and an angel, and it's ~forbidden. That's part of it, yeah, but the greater part of it is that they are THIS demon and angel, in particular. From The Real Bible's Book of Genesis, in the chapter where man falls.

It's the sort of thing you write and laugh. And then you look at it. And you think. And then you frown, and you sit up a little straighter. And you think.

And then you keep writing.

And what emerges hits you like a goddamn truck.

(...A lot of Pratchett reads that way. I believe Gaiman when he says Pratchett would have been happy with the romance, by the way. I really really do).

It's a story about transgression, about love as transgression. They break the rules by loving each other, by loving creation, and by rejecting the hatred and hypocrisy that would have triangulated them as a unified blow against humanity, before humanity had even really got started. And yeah, hell, it's a queer romance too, just to really drive the point home (oh, that!!! THAT!!!)

...I could spend a long time wildly gesturing at this and never be satisfied. Instead of watching me do that (I'll spare you), please look at this gif:

I love this shot so much.

Look at Eve and Crowley moving, at the same time in the same direction, towards their respective wielders of the flaming sword. Adam reaches out and takes her hand; Aziraphale reaches out and covers him with a wing.

You know what a shot like that establishes? Likeness. Commonality. Kinship.

"Our side" was never just Crowley and Aziraphale. Crowley says as much at the end of season 1 ("--all of us against all of them."). From the beginning, "our side" was Crowley, Aziraphale, and every single human being. Lately that's around 8 billion, but once upon a time it was just two other people. Another couple. The primeval mother and father.

But Adam and Eve die, eventually. Humanity grows without them. It's Crowley and Aziraphale who remain, and who protect it. Who...oversee it's upbringing.

Godfathers. Sort of.

More Posts from Suplikdandelion and Others

suplikdandelion

9 months ago

I’m trying to decode what Bill- Soos is saying - I think the first bit is no, but I’m not sure

What do you guys think? Do you have some ideas?

Tags

gravity falls the book of bill thisisnotawebsitedotcom

15 notes View Post

suplikdandelion

9 months ago

THIS IS IT GUYS MOMENT WE’VE BEEN WAITING FOR AND I’M NOT OKAY I’M SO NOT OKAY

ONE MORE MINUTE!!!!!!!!

Tags

gravity falls bill cipher AAAAA thisisnotawebsitedotcom

2 notes View Post

suplikdandelion

3 months ago

Me: Wait, Wicked is fiction, Glinda could have made the same choices Fiyero did and be with Elphaba if the creators chose it

Me²: Yeah, but then it wouldn't have been a tragedy

42 notes View Post

suplikdandelion

2 months ago

Was rewatching Wicked the movie (again) and have thoughts about the hot air balloon escape scene

Initially, I'd thought it was mostly there to 1) be a cool and exciting visual sequence, 2) kind of an action scene, and 3) pad out the film further. Maybe even a bit of symbolism of trying and failing to use the Wizard's own means against him to escape. And I do think it's still all those things, to be clear.

However, I also think it's really interesting from a character standpoint for Glinda, specifically how it sets up her choice to not leave in Defying Gravity.

Was Rewatching Wicked The Movie (again) And Have Thoughts About The Hot Air Balloon Escape Scene

You have the hot air balloon be Elphaba's plan first, no surprise there, with her immediately getting on and lighting it. Glinda lingers behind (again, no surprise there) and she struggles to take the literal leap required ("It's time to close my eyes and leap") despite Elphaba telling her to: "Quick, jump!" Glinda can't quite believe it: "Jump? Me, jump?"

But Glinda does take the leap, Elphaba help pulling her onto their escape craft. Glinda is the first to directly hit/fight off one of the guards, then Elphaba. And once the girls have a shared glance, they both reach upwards together to urge the balloon to go faster:

Together, we're unlimited.

I could talk more about how Glinda in some ways becomes Elphaba's replacement (more genuine) form of the Wizard throughout the film, i.e. she pins her hopes for acceptance and companionship on the Wizard, but actually receives these things from Glinda ("As half of Oz's favourite team" / "together we'll be the greatest team there's ever been") even before she meets him in-film (her being accepted at school because of Glinda's love and influence), because I think that aspect of the bond is an undercurrent in a lot of ways. The end of the film isn't just being betrayed/abandoned by the Wizard for Elphaba, but also — in a way — by Glinda as well.

But what I think the hot air balloon scene importantly illustrates is that, in it, Glinda was going to leave with Elpabha. They were trying to escape together, and Glinda was clearly hoping they'd make it successfully to the skies.

But of course they don't, the Wizard's palace — the symbol of his power — literally closing in on them, with Elphaba escaping the burning hulk of the balloon first (again, a parallel to the end of the play) and Glinda being the last to leave the balloon. So what's the difference between this escape attempt, wherein Glinda is willing to go, versus Defying Gravity's, where she stays behind?

A few things, I think:

The hot air balloon escape not working is a sobering reminder of how badly things can go

It is, accordingly, a reminder of the Wizard's power

But more importantly, I think, it illustrates the fundamental fact that despite Glinda telling Elphaba that "you can do anything," Glinda never considers the possibility or believes that Elphaba is more powerful than the Wizard.

This is the lynchpin of her choice not to leave in Defying Gravity, of course — Elphaba may have brains and knowledge and heart, but she is not "popular," and social sway/approval is what Glinda believes to be the most powerful thing in the world — but it's also indicated in the hot air balloon scene.

Because Glinda is willing to leave and escape with Elphaba when they are relying on the Wizard's vestiges of power (the balloon). She is not when it is Elphaba's (the broom).

She only trusts that one of them can fly, and so she stays on the ground the second time around.

154 notes View Post

suplikdandelion

3 months ago

Hold out my sweet

Tags

gelphie wicked wlw glinda x elphaba elphaba thropp glinda upland wicked movie Yuri elphaba x glinda are they lovers? worse witches love witches

79 notes View Post

suplikdandelion

1 year ago

Someone should carve this into a stone

good omens 2 is like being given a box of six powdered sugar donuts but the last one isn’t powdered sugar, surprise it’s cocaine

10K notes View Post

suplikdandelion

1 year ago

JUST A FEW MORE HOURS!!

SCREAMINGGGGG

Tags

good omens ineffable husbands good omens season 2

2 notes View Post

suplikdandelion

2 weeks ago

Poison Ivy and Harley Quinn as GELPHIE!

Wow! If I had a nickel for every time green-skinned sassy bisexual queen fell in love with pure chaos blonde yearner™️ lesbian I’d have two nickels. Which isn’t a lot, but it’s weird that it happened twice, right?

I can’t believe someone hasn’t drawn this yet (they probably did, if so, please send me!)

(also I’m sorry for not posting, I’m graduating rn so I don’t have time for anything😭)

Tags

gelphie wicked harley quinn glinda x elphaba elphaba thropp glinda upland doomed yuri wicked movie dc comics Yuri poison ivy elphaba x glinda if i had a nickel glinda is a lesbian

844 notes View Post

suplikdandelion

1 year ago

Já se přidávám a to s touhle scénou! Dnes v noci jsem to rozepisovala @prej-ses-peknej-matla a je to tak mindblowing, že to musím sdílet!

Obě dvě scény začínají tím, že anděl spočívá na lavičce (respektive u Good omens na kameni) a nemá daleko k slzám. Petronel byl předešlou noc “zrazen” Uriášem a viděl, že Magdalénka se němu nemá a Aziraphale pro záchranu životů tří dětí lhal do očí přímo vrchnímu archandělovi a nyní očekává svůj pád.

Po chvíli k andělům přijdou čerti, hezky pomalu a ani neohlásí jejich přítomnosti. Andělé jejich příchod zprvu neradi vidí, Petronel je na něj stále naštvaný a Aziraphale si myslí, že ho jde odvést do pekla.

Andělé jdou hned k věci - Petronel se ptá na Magdalénku a Aziraphale Crowleymu sdělí, že je připraven padnout. Čerti vyvedou anděly z omylu - Uriáš řekne, že nechce být s Magdalénkou, protože si zaslouží někoho lepšího a Crowley zas že Aziraphala nepřišel odvést do pekla.

Andělé nyní nevěřícně sedí a přemýšlí o svém démonickém společníkovi, který má být zlý a sobecký ale není - Uriáš uznal, že si Magdalénka zaslouží lepšího a omluvil se Petronelovi a Crowley nikomu neprozradí, že Aziraphale lhal vrchnímu archandělovi.

V jeden moment těchto scén je také onen záběr zezadu na naše dvojice - sedí, hledí před sebe a nemluví. Jsou to záběry plné klidu a porozumění, protože čerti právě odhalili svým andělům, že vlastně tak zlí a sobečtí nejsou. Je tam chvíle ticha, žádná slova, jen zvuky světu okolo dvojic <3

Scéna jsou pro oba páry klíčové a mají velký vliv do budoucna - Petronel si v ní uvědomil, že Uriáš není jeho nepřítel a že dokáže uznat, že někde není dostatečně dobrý. Aziraphale zase, že není moc na straně nebe, spíš na té jejich s Crowleym.

Vliv těchto scén je pak dost vidět - Petronel se rozhodne dobrovolně stát mlhovinou, protože nesnesl myšlenku na osamělého Uriáše a Aziraphale si uvědomí, že svět není jen dobro a zlo, ale že existuje i něco mezi.

Díky scénám se rozvinuly osobnosti andělů - dokážou víc porozumět, víc než předtím si uvědomili, že čert není jen zlý a hlavně nyní víc rozuměli svým démonickým protějškům a samozřejmě jim k nim také vzrostly jejich city a sympatie

To je paralelu, co? Já tě vidím Gaimane, ty jeden, že tys to okopčit, hm? :D

Viděla jsem tento rok konečně Good Omens a s příchodem Vánoc mě napadlo, co kdyby Uriáš obdržel Crowley treatment co se týče pádu z nebe? What if I made Anděl Páně angsty?

Nemělo to být bráno nijak seriózně, byl to nápad for shits and giggles. Dokud mi nedošlo, jak to v příběhu Anděla Páně vlastně dává naprostý smysl.

a tímto vás vítám u

✨Teorie/headcanon, že je Uriáš padlým andělem✨

aneb čtu mezi řádky

(bude to delší tak se připoutejte)

V prvním díle sám Petronel nazval Uriáše padlým andělem. Tím se vlastně potvrzuje, že tohle nebude jen teorie a bude na tom něco pravdy. Tak jsem se rozhodla tento koncept rozvést a dodat tak příběhu větší hloubku.

Uriáš tedy býval andělem. Jaké bylo jeho jméno? Netuším. Jaká byla jeho role v nebi? Taky netuším. Tak daleko jsem se nedostala. Důvod jeho pádu? Taky si přesně nejsem jistá. Možná kritizoval Boha za to, jak řídil nebe a Zemi. Možná dělal v nebi čertoviny, provokoval, dělal naschvály a vše komplikoval (teď vyzývám vás abyste s nějakým nápadem přispěli).

Jeho jednání ale vedlo k tomu, že padl. Litoval poté svých činů a žádal o odpuštění. A jelikož v něm Bůh viděl dobro, že nebyl zlý a nechtěl ublížit, udělil mu postavení čerta. Uriáš nebyl hoden toho být andělem, ale čert se také podílí na chodu odbavování duší a koná vlastně dobro. Lepší, než být jen padlým andělem a dělat ostudu.

Později v něm Bůh viděl ještě větší potenciál a udělil mu funkci čerta u nebeské brány.

A pak potkal Petronela. Anděla, který si na vše stále stěžuje, všechno mu vadí a v neposlední řadě kritizuje i samotného pána Boha. A když Bůh hrozil, že Petronela nechá padnout, Uriáš věděl, že tohohle matlu musí zachránit. A takhle stejně to viděl i Bůh. Proto Uriáše poslal na Zem za ním, aby mu pomohl. Věděl, že mu Uriáš dokáže pomoct.

Jeden by si ale řekl, že jej Uriáš celou dobu jen pokoušel, sváděl ke špatným skutkům a k tomu, aby užíval pomoc od pekla. Jenže tím mu Uriáš pomáhal. K čemu by bylo, aby Petronelovi řekl "Já jsem taky padlej anděl, takže mě poslouchej a dělej tohle a tamto a nepadneš" ? Tím se Petronel nic doopravdy nenaučí a jeho náprava nebude upřímná. Nemohl ho chytit za ručičku a vést. Uriáš ten úkol nepotřeboval splnit, jen musel Petronela popostrčit. Proto naopak Petronela sváděl špatnou cestou, aby vyšlo na povrch, jaký Petronel opravdu je. Nechal jej, aby pomohl hříšníkům. Tím sám zhřešil a nezasloužil si vrátit se do nebe. Petronel tak viděl, jaké má jeho jednání následky a musel všechno zase sám napravit, poučit se ze svých chyb a opravdu se tak změnit. On byl tím napraveným hříšníkem. Tím se stal mnohem lepší osobou a mohl se vrátit do nebe.

Ve dvojce už to bylo trochu jinak. Tam se dostali oba do průseru, proto byli sesláni na Zemi společně. Uriáš měl tak volnost dělat jakékoli čertovinky chtěl, když jej Bůh neseslal jako Petronelův dohled. I tak ale jeho skutky svědčí o tom, že Petronela vedl k tomu se polepšit. Oba se zakoukali do Magdalény, jenže pouze Uriáš by se za její svedení nedostal do maléru, když už je v pekle. Petronel jakožto anděl ano (nesesmilníš, čistota… osobně mi to neholduje ale berme to v rámci příběhu a křesťanství). Proto dělal první poslední pro to, aby jejich sázku vyhrál - nejen pro svoje ego, ale aby tím opět Petronela chránil před hříchem a potenciálním pádem. Na konci Petronelovi i sama panna Marie připomene, že je andělem páně. Nemůže být s člověkem a má vyšší poslání. Petronel se taktéž naučí lásku ostatním přát a ne ji závidět. Polepší se. Na konci filmu se Uriáš vrátí a je si vědom toho, že sám Magdalénu mít nemůže a že pro ni není vhodný. Má své chyby, a Magdaléně přeje lásku lepší než tu, kterou by jí nabídl. Ale dělal tohle hlavně kvůli Petronelovi.

A ve finále scéna s mlhovinou. Scéna, která ukáže, jak moc se Petronel změnil že ani čertovi nepřeje osamění a izolaci. Kór když je to čert, se kterým strávil už tolik času a který je mu tak blízký. A ve výsledku jej tohle všechno dostane tak daleko, až se stane Archandělem.

A proč tohle všechno Uriáš dělá?

Nechce, aby další anděl trpěl pád tak jako on, protože takový pád musí být neskutečně traumatizující zážitek. Nechce, aby si musel Petronel zažít peklo, bolest, přišel o křídla, a musel se pak snažit vyšplhat zase na vyšší postavení.

Jako lore to funguje už takhle, ale pro vášnivé Petriáš loďaře se tomu dá dodat ještě větší hloubka přidáním romantických citů. Uriáš Petronela nechrání jen ze soucitu, ale také z lásky, kterou k němu postupem času chová. A představa, že by měl jeho milovaný matla padnout z nebes a trpět stejně, jako trpěl on, ho ničí, a chce udělat všechno pro to, aby jej vedl k nápravě a k bezpečí.

(A pak si s tímhle představte jejich potenciální vyznání lásky. Jak mu Uriáš přizná, že jej celou tu dobu chrání a nechce, aby padl, a Petronel si uvědomí, že se pod skořápkou elegantního mazaného zmetka pekelného skrývá citlivá dobrosrdečná duše.)

No takže tedy…

Tady má teorie končí. Budu ráda za vaše přispění a poznatky a taktéž doufám, že po přečtení této slohovky bude mít u sledování Anděla Páně ještě větší pocítěníčko.