The Only Joke I Will Tolerate About The Leak

GOLD HAT??? MAYBE A BILL CIPHER REFERENCE?

Awhile ago @ouidamforeman made this post:

This shot through my brain like a chain of firecrackers, so, without derailing the original post, I have some THOUGHTS to add about why this concept is not only hilarious (because it is), but also...

It. It kind of fucks. Severely.

And in a delightfully Pratchett-y way, I'd dare to suggest.

I'll explain:

As inferred above, both Crowley AND Aziraphale have canonical Biblical counterparts. Not by name, no, but by function.

Crowley, of course, is the serpent of Eden.

(note on the serpent of Eden: In Genesis 3:1-15, at least, the serpent is not identified as anything other than a serpent, albeit one that can talk. Later, it will be variously interpreted as a traitorous agent of Hell, as a demon, as a guise of Satan himself, etc. In Good Omens --as a slinky ginger who walks funny)

Lesser known, at least so far as I can tell, is the flaming sword. It, too, appears in Genesis 3, in the very last line:

"So he drove out the man; and placed at the east of the garden of Eden Cherubims, and a flaming sword which turned every way, to keep the way of the tree of life." --Genesis 3:24, KJV

Thanks to translation ambiguity, there is some debate concerning the nature of the flaming sword --is it a divine weapon given unto one of the Cherubim (if so, why only one)? Or is it an independent entity, which takes the form of a sword (as other angelic beings take the form of wheels and such)? For our purposes, I don't think the distinction matters. The guard at the gate of Eden, whether an angel wielding the sword or an angel who IS the sword, is Aziraphale.

(note on the flaming sword: in some traditions --Eastern Orthodox, for example-- it is held that upon Christ's death and resurrection, the flaming sword gave up it's post and vanished from Eden for good. By these sensibilities, the removal of the sword signifies the redemption and salvation of man.

...Put a pin in that. We're coming back to it.)

So, we have our pair. The Serpent and the Sword, introduced at the beginning and the end (ha) of the very same chapter of Genesis.

But here's the important bit, the bit that's not immediately obvious, the bit that nonetheless encapsulates one of the central themes, if not THE central theme, of Good Omens:

The Sword was never intended to guard Eden while Adam and Eve were still in it.

Do you understand?

The Sword's function was never to protect them. It doesn't even appear until after they've already fallen. No... it was to usher Adam and Eve from the garden, and then keep them out. It was a threat. It was a punishment.

The flaming sword was given to be used against them.

So. Again. We have our pair. The Serpent and the Sword: the inception and the consequence of original sin, personified. They are the one-two punch that launches mankind from paradise, after Hell lures it to destruction and Heaven condemns it for being destroyed. Which is to say that despite being, supposedly, hereditary enemies on two different sides of a celestial cold war, they are actually unified by one purpose, one pivotal role to play in the Divine Plan: completely fucking humanity over.

That's how it's supposed to go. It is written.

...But, in Good Omens, they're not just the Serpent and the Sword.

They're Crowley and Aziraphale.

(author begins to go insane from emotion under the cut)

In Good Omens, humanity is handed it's salvation (pin!) scarcely half an hour after losing it. Instead of looming over God's empty garden, the sword protects a very sad, very scared and very pregnant girl. And no, not because a blameless martyr suffered and died for the privilege, either.

It was just that she'd had such a bad day. And there were vicious animals out there. And Aziraphale worried she would be cold.

...I need to impress upon you how much this is NOT just a matter of being careless with company property. With this one act of kindness, Aziraphale is undermining the whole entire POINT of the expulsion from Eden. God Herself confronts him about it, and he lies. To God.

And the Serpent--

(Crowley, that is, who wonders what's so bad about knowing the difference between good and evil anyway; who thinks that maybe he did a GOOD thing when he tempted Eve with the apple; who objects that God is over-reacting to a first offense; who knows what it is to fall but not what it is to be comforted after the fact...)

--just goes ahead and falls in love with him about it.

As for Crowley --I barely need to explain him, right? People have been making the 'didn't the serpent actually do us a solid?' argument for centuries. But if I'm going to quote one of them, it may as well be the one Neil Gaiman wrote ficlet about:

"If the account given in Genesis is really true, ought we not, after all, to thank this serpent? He was the first schoolmaster, the first advocate of learning, the first enemy of ignorance, the first to whisper in human ears the sacred word liberty, the creator of ambition, the author of modesty, of inquiry, of doubt, of investigation, of progress and of civilization." --Robert G. Ingersoll

The first to ask questions.

Even beyond flattering literary interpretation, we know that Crowley is, so often, discreetly running damage control on the machinations of Heaven and Hell. When he can get away with it. Occasionally, when he can't (1827).

And Aziraphale loves him for it, too. Loves him back.

And so this romance plays out over millennia, where they fall in love with each other but also the world, because of each other and because of the world. But it begins in Eden. Where, instead of acting as the first Earthly example of Divine/Diabolical collusion and callousness--

(other examples --the flood; the bet with Satan; the back channels; the exchange of Holy Water and Hellfire; and on and on...)

--they refuse. Without even necessarily knowing they're doing it, they just refuse. Refuse to trivialize human life, and refuse to hate each other.

To write a story about the Serpent and the Sword falling in love is to write a story about transgression.

Not just in the sense that they are a demon and an angel, and it's ~forbidden. That's part of it, yeah, but the greater part of it is that they are THIS demon and angel, in particular. From The Real Bible's Book of Genesis, in the chapter where man falls.

It's the sort of thing you write and laugh. And then you look at it. And you think. And then you frown, and you sit up a little straighter. And you think.

And then you keep writing.

And what emerges hits you like a goddamn truck.

(...A lot of Pratchett reads that way. I believe Gaiman when he says Pratchett would have been happy with the romance, by the way. I really really do).

It's a story about transgression, about love as transgression. They break the rules by loving each other, by loving creation, and by rejecting the hatred and hypocrisy that would have triangulated them as a unified blow against humanity, before humanity had even really got started. And yeah, hell, it's a queer romance too, just to really drive the point home (oh, that!!! THAT!!!)

...I could spend a long time wildly gesturing at this and never be satisfied. Instead of watching me do that (I'll spare you), please look at this gif:

I love this shot so much.

Look at Eve and Crowley moving, at the same time in the same direction, towards their respective wielders of the flaming sword. Adam reaches out and takes her hand; Aziraphale reaches out and covers him with a wing.

You know what a shot like that establishes? Likeness. Commonality. Kinship.

"Our side" was never just Crowley and Aziraphale. Crowley says as much at the end of season 1 ("--all of us against all of them."). From the beginning, "our side" was Crowley, Aziraphale, and every single human being. Lately that's around 8 billion, but once upon a time it was just two other people. Another couple. The primeval mother and father.

But Adam and Eve die, eventually. Humanity grows without them. It's Crowley and Aziraphale who remain, and who protect it. Who...oversee it's upbringing.

Godfathers. Sort of.

Včera jsem také měla to štěstí potkat (dokonce i víckrát) Matlu a její boží ceduli!

Kromě ikoničnosti mně také Matla zachránila ke konci dne ceduli, protože se rozpadala, takže ještě jednou díky za vše!

Zdravím Čumblrstvo!

Byla jsem včera poprvé na Prague Pride a chci oznámit, že já byla nositelem onoho Petriášského banneru!

Byl to nápad just for shits and giggles a absolutně mě nenapadlo, že to bude mít takový úspěch. To jak se lidi kolem smáli, radovali a fotili mě naplňovalo obrovským štěstím a hrdostí!

(honestly mě taky velice bavilo sledovat v průběhu dne, jak se objevují fotky a otázky, jestli je autor banneru z čumblr lol)

Pride jsem si hrozně užila a už teď zvažuji, že tento banner vezmu příští rok znovu. Pokud máte nějaké fotečky, ať už zblízka nebo z dálky, budu moc ráda za sdílení, přes reblog nebo klidně v DMs.

Přidávám ještě nějaké fotky. Mou oblíbenou aktivitou bylo pózovat hnedle vedle křesťanských cedulí 😌

Snad jste si Pride taky užili a možná se uvidíme příští rok! Matla se poroučí ✨

waiting for the smart gravity falls fans to solve the codes in the book of bill

Reblog if you're not homophobic

Every url that reblog’s will be written in a book and shown to my homophobic dad. 

WHY IS THE TIMER GOING THE OTHER WAY

TIME TRULY IS DEAD AND HAS NO MEANING

who up eating their own pants rn

můj výtvor ze společných shenanigans spolu s @suplikdandelion

@willowmaidsworld taguju nazpět

There are ships you consume. And then there are ships that consume you in a never-ending abyss of complete brainrot.

Všichni povinně přečíst, naprosto miluju!!

Viděla jsem tento rok konečně Good Omens a s příchodem Vánoc mě napadlo, co kdyby Uriáš obdržel Crowley treatment co se týče pádu z nebe? What if I made Anděl Páně angsty?

Nemělo to být bráno nijak seriózně, byl to nápad for shits and giggles. Dokud mi nedošlo, jak to v příběhu Anděla Páně vlastně dává naprostý smysl.

a tímto vás vítám u

✨Teorie/headcanon, že je Uriáš padlým andělem✨

aneb čtu mezi řádky

(bude to delší tak se připoutejte)

V prvním díle sám Petronel nazval Uriáše padlým andělem. Tím se vlastně potvrzuje, že tohle nebude jen teorie a bude na tom něco pravdy. Tak jsem se rozhodla tento koncept rozvést a dodat tak příběhu větší hloubku.

Uriáš tedy býval andělem. Jaké bylo jeho jméno? Netuším. Jaká byla jeho role v nebi? Taky netuším. Tak daleko jsem se nedostala. Důvod jeho pádu? Taky si přesně nejsem jistá. Možná kritizoval Boha za to, jak řídil nebe a Zemi. Možná dělal v nebi čertoviny, provokoval, dělal naschvály a vše komplikoval (teď vyzývám vás abyste s nějakým nápadem přispěli).

Jeho jednání ale vedlo k tomu, že padl. Litoval poté svých činů a žádal o odpuštění. A jelikož v něm Bůh viděl dobro, že nebyl zlý a nechtěl ublížit, udělil mu postavení čerta. Uriáš nebyl hoden toho být andělem, ale čert se také podílí na chodu odbavování duší a koná vlastně dobro. Lepší, než být jen padlým andělem a dělat ostudu.

Později v něm Bůh viděl ještě větší potenciál a udělil mu funkci čerta u nebeské brány.

A pak potkal Petronela. Anděla, který si na vše stále stěžuje, všechno mu vadí a v neposlední řadě kritizuje i samotného pána Boha. A když Bůh hrozil, že Petronela nechá padnout, Uriáš věděl, že tohohle matlu musí zachránit. A takhle stejně to viděl i Bůh. Proto Uriáše poslal na Zem za ním, aby mu pomohl. Věděl, že mu Uriáš dokáže pomoct.

Jeden by si ale řekl, že jej Uriáš celou dobu jen pokoušel, sváděl ke špatným skutkům a k tomu, aby užíval pomoc od pekla. Jenže tím mu Uriáš pomáhal. K čemu by bylo, aby Petronelovi řekl "Já jsem taky padlej anděl, takže mě poslouchej a dělej tohle a tamto a nepadneš" ? Tím se Petronel nic doopravdy nenaučí a jeho náprava nebude upřímná. Nemohl ho chytit za ručičku a vést. Uriáš ten úkol nepotřeboval splnit, jen musel Petronela popostrčit. Proto naopak Petronela sváděl špatnou cestou, aby vyšlo na povrch, jaký Petronel opravdu je. Nechal jej, aby pomohl hříšníkům. Tím sám zhřešil a nezasloužil si vrátit se do nebe. Petronel tak viděl, jaké má jeho jednání následky a musel všechno zase sám napravit, poučit se ze svých chyb a opravdu se tak změnit. On byl tím napraveným hříšníkem. Tím se stal mnohem lepší osobou a mohl se vrátit do nebe.

Ve dvojce už to bylo trochu jinak. Tam se dostali oba do průseru, proto byli sesláni na Zemi společně. Uriáš měl tak volnost dělat jakékoli čertovinky chtěl, když jej Bůh neseslal jako Petronelův dohled. I tak ale jeho skutky svědčí o tom, že Petronela vedl k tomu se polepšit. Oba se zakoukali do Magdalény, jenže pouze Uriáš by se za její svedení nedostal do maléru, když už je v pekle. Petronel jakožto anděl ano (nesesmilníš, čistota… osobně mi to neholduje ale berme to v rámci příběhu a křesťanství). Proto dělal první poslední pro to, aby jejich sázku vyhrál - nejen pro svoje ego, ale aby tím opět Petronela chránil před hříchem a potenciálním pádem. Na konci Petronelovi i sama panna Marie připomene, že je andělem páně. Nemůže být s člověkem a má vyšší poslání. Petronel se taktéž naučí lásku ostatním přát a ne ji závidět. Polepší se. Na konci filmu se Uriáš vrátí a je si vědom toho, že sám Magdalénu mít nemůže a že pro ni není vhodný. Má své chyby, a Magdaléně přeje lásku lepší než tu, kterou by jí nabídl. Ale dělal tohle hlavně kvůli Petronelovi.

A ve finále scéna s mlhovinou. Scéna, která ukáže, jak moc se Petronel změnil že ani čertovi nepřeje osamění a izolaci. Kór když je to čert, se kterým strávil už tolik času a který je mu tak blízký. A ve výsledku jej tohle všechno dostane tak daleko, až se stane Archandělem.

A proč tohle všechno Uriáš dělá?

Nechce, aby další anděl trpěl pád tak jako on, protože takový pád musí být neskutečně traumatizující zážitek. Nechce, aby si musel Petronel zažít peklo, bolest, přišel o křídla, a musel se pak snažit vyšplhat zase na vyšší postavení.

Jako lore to funguje už takhle, ale pro vášnivé Petriáš loďaře se tomu dá dodat ještě větší hloubka přidáním romantických citů. Uriáš Petronela nechrání jen ze soucitu, ale také z lásky, kterou k němu postupem času chová. A představa, že by měl jeho milovaný matla padnout z nebes a trpět stejně, jako trpěl on, ho ničí, a chce udělat všechno pro to, aby jej vedl k nápravě a k bezpečí.

(A pak si s tímhle představte jejich potenciální vyznání lásky. Jak mu Uriáš přizná, že jej celou tu dobu chrání a nechce, aby padl, a Petronel si uvědomí, že se pod skořápkou elegantního mazaného zmetka pekelného skrývá citlivá dobrosrdečná duše.)

No takže tedy…

Tady má teorie končí. Budu ráda za vaše přispění a poznatky a taktéž doufám, že po přečtení této slohovky bude mít u sledování Anděla Páně ještě větší pocítěníčko.

Pometlo se poroučí ✌️✨